Solón – filozof a státník
(konec 7. a první polovina 6. stol. př. n. l.)
Solón – athénský básník, státník a zákonodárce, symbol moudrosti a schopnosti se orientovat i v nejsložitějších situacích. Muž, který byl schopen posoudit každou podrobnost problémů, se kterými se setkal, určit nejvhodnější způsob jejich řešení a nabídnout svým spoluobčanům to, co právě potřebovali nejvíce, i když si to sami třeba ani neuvědomili. Nevnucoval se se svými názory, ale stávalo se mu, že byl o ně žádán dokonce i proti své vůli. Bývá označován za otce řecké demokracie.
Známým se stal v období bojů mezi lidem a rodovou aristokracií, kdy byl ustanoven smírčím zprostředkovatelem a v roce 594 př. n. l. byl zvolen archontem (nejvyšším athénským úředníkem) s mimořádnou pravomocí. V úřadu archonta zrušil otroctví pro dluhy a vykoupil za peníze státu řadu Athéňanů. Provedl pozemkovou reformu (stanovil maximální množství půdy, které může být vlastněno jednou osobou, čímž umožnil přístup k půdě i nejchudším vrstvám obyvatel). Na základě ročního výnosu plodin rozdělil občany do čtyř tříd, na tomto základě byla odstupňována i občanská práva a povinnosti. Na základě jeho reforem se mohli všichni občané odvolat proti rozhodnutí kteréhokoli úředníka na občanském sněmu (ekklésia). Zavedl také porotní soud (héliaiá). Do praxe dále prosadil jednotný systém měr a vah i další zákony regulující především majetkové a rodinné vztahy. Svými reformami vnesl do Athén mnoho revolučních změn, rolníci získali politická práva, zástupci všech čtyř občanských tříd měli právo účastnit se na soudech, došlo k omezení moci starého sněmu na úkor občanského sněmu a úředníci začali být vybíráni losem.
Do Athén vnesl Solón iónskou elegii, proto bývá označován za prvního athénského básníka. Posmrtně byl zařazen mezi sedm mudrců (podle antické tradice mezi sedm mudrců patří sedm myslitelů, kterými začínají dějiny řecké filozofie).
